Lenka Sýkorová a Eva Smetanová, starostka Obce Počedělice,
si Vás dovolují pozvat na čtvrté přátelské vzpomínkové setkání v místech,
kde Zdeněk Sýkora rád maloval, a na slavnostní odhalení pamětní desky
na břehu řeky Ohře v Počedělicích

v sobotu 16. července 2016 v 15 hodin.

Také letos bude součástí Sýkorových Počedělic sympozium malby. Účastníci loňského setkání své práce představí na výstavě nazvané Krajinou Zdeňka Sýkory, která se koná od 13. 6. do 20. 7. 2016 v Galerii města Loun ve Vrchlického divadle. www.gaml.cz

Slavnosti v krajině bude předcházet slavnost ve městě. Spolek Sýkora 2020 ve spolupráci s Městem Louny a s jeho finanční podporou pořádá v pátek 15. 7. 2016 ve večerních hodinách akci nazvanou Kouzlo světla. www.sykora2020.cz

Ohlédnutí za Sýkorovými Počedělicemi 2015

Třetí ročník této vzpomínkové akce byl opět vítanou příležitostí pro setkání přátel Zdeňka Sýkory. Obec Počedělice se jako každý rok dobře připravila na stovky návštěvníků: na návsi byly postaveny stany pro případ deště anebo úmorného vedra, dobrovolní hasiči řídili dopravu, vzorně upravili břeh i náves. Jako již tradičně vyslechlo publikum krátké uvítací projevy starostky Evy Smetanové a Lenky Sýkorové. Tentokrát mohly pozdravit i poměrně početnou skupinu návštěvníků ze zahraničí, tlumočnice Helena Stejskalová měla plné ruce práce. Také cizinci ocenili nádhernou krajinu, a zejména atmosféru setkání. Vzácným hostem byla ředitelka Musea Kampa, šestadevadesátiletá Meda Mládková. Při svém krátkém vystoupení zdůraznila, jak si váží Sýkorova díla a také přátelského vztahu, který je od šedesátých let spojoval. Úlohy hlavního řečníka slavnostního odpoledne se zhostil a o své vzpomínky se s publikem podělil jeden ze Sýkorových celoživotních kamarádů – Jan Jíra.
Závěrečné slovo patřilo Jiřímu Jiroutkovi, předsedovi nově ustaveného Spolku Sýkora 2020. Všem přítomným přiblížil záměry a cíle tohoto spolku a požádal o podporu a podpis pod petici, která vyzývá město Louny, aby se zasadilo o realizaci Sýkorova díla v architektuře jeho rodného města. Asi nikoho neudiví, že zde bylo získáno přes dvě stovky podpisů, vždyť setkání v Počedělicích se zúčastňují především Sýkorovi příznivci.
K přátelské atmosféře pozdního odpoledne přispěla i vzorná obsluha hostů, o kterou se tentokrát postarali Sýkorovi staří přátelé ze sauny, ale i noví ze spolku a z obce. Grilovali maso a klobásky, vařili kávu, točili pivo (dodatečně děkujeme za sponzorský dar společnosti Heineken), také napekli sladké i slané. Jejich nadšení a veselá nálada se přenesly i na ostatní, mnozí vydrželi až do pozdních hodin a na návsi se tančilo.

Lenka Sýkorová, 2016

"Já jsem rozený krajinář, nejraději se dívám na přírodu, na lidi, na všechno živé. Ve svém uměleckém vývoji jsem měl několikrát pocit, že jsem krajiny zradil ve strukturách – když jsem k nim přešel a zkoušel jsem, co vše se dá dělat, aby tam zůstalo něco ze senzibility. Struktury ale neměly s přírodou žádný přímý kontakt. Ale u lineárních věcí, třeba až tu okolo za dva měsíce zežloutnou stromy, tak se všechno úplně spojí, obrazy a příroda, a to je pro mě obrovská satisfakce. Už vím, že celou dobu, co linie dělám, jsem se opravdu zase vrátil do přírody. Přestože postupy jsou úplně idiotsky složité a racionální a studené, tak i přes takový systém docházím k ještě volnějším věcem, které jsou přírodě vlastní. Jako bychom byli bratři. ... ten pocit, který jsem z krajiny vždy měl a mám, je pocit volnosti a otevřeného prostoru."

Zdeněk Sýkora v rozhovoru se švýcarským historikem umění Hansem Ulrichem Obristem, Louny 26. 7. 2003