Linie č. 137, 1997
olej, plátno, 200 x 200 cm

Tento obraz patří k těm významným dílům, jako jsou například Linie č. 24 – Poslední soud nebo Linie č. 56 – Humberto, v nichž autor plánovaně sumarizoval zkušenosti z předchozí etapy. Takovému záměru zpravidla odpovídala velikost zvoleného formátu. Již z partitury bylo zřejmé, že půjde o složitý proces. Začali jsme v listopadu 1996 a samotná tužková konstrukce trvala čtyři měsíce. Díky tomu vzniklo i několik fotografií v ateliéru, kde tato téměř neviditelná pavučina tvoří pozadí našich portrétů od Miroslava Kukly. Obraz byl dokončen až v září 1997! Byl to tedy téměř rok vyčerpávající práce. Není divu, že krátce poté vznikl úplně nový druh liniových obrazů, takzvaných tříčárkových, neboť Mistrovi se zdálo, že už má věk na minimalistická řešení. Jak ale víme, tuto cestu brzy opustil a vrátil se k řešením maximalistickým.

Linie č. 137 po svém dokončení visely na čestném místě v ateliéru, což se jim stalo osudným. V roce 1999 nás totiž navštívil ředitel Muzea moderního umění ve Vídni Lóránd Hegyi, aby vybral nějaký obraz pro expozici v nově vznikající budově MUMOKu, a byl přesvědčený, že právě toto dílo bude skvěle reprezentovat jméno Sýkora, které on ostatně dlouhodobě prosazoval. Bylo nám ctí prodat tyto linie do tak prestižní sbírky. Dlouho očekávané otevření nové budovy muzea se však konalo 15. září 2001! Radovali jsme se z velkého úspěchu, neboť s našimi Liniemi č. 137 jsme se nesetkali jen v expozici muzea, ony se staly jakýmsi logem celé akce – byly na obrovském billboardu na fasádě muzea, byly také na plakátech po celém městě a podél dálnice, ale i na obálce nového katalogu sbírky. Za normálních okolností by to byl triumf českého umění v zahraničí. Celý svět však tehdy pochopitelně hleděl k New Yorku…

Před svou poutí do světa zažily Linie č. 137 u nás doma několik důležitých událostí: byly svědky vzniku první sýkorovské bibliofilie, tedy začátku úžasné spolupráce se Zdeňkem Křenkem a Zdeňkem Zieglerem. Je také na prvních fotografiích, jež u nás v ateliéru pořídil Jaroslav Brabec, autor dokumentu o Sýkorovi Evropanovi (2001). Obraz viděli také mnozí naši zahraniční přátelé a ucházeli se o něj galeristé, kteří navštívili Louny. Veřejnosti však byly tyto linie představeny pouze jednou: v roce 1998 v galerii na zámku v Litomyšli na nejhezčí samostatné výstavě Zdeňka Sýkory. Do Prahy se poprvé podívaly až roku 2009, kdy byly z Vídně zapůjčeny na výstavu nazvanou Linie a dráty, jejímž autorem byl Hans-Peter Riese a pořádalo ji Museum Kampa. Linie tvořily úžasný pandán k Malichově Krajině s věčnem.

Každý obraz, který se ocitne mezi světovou elitou, musí si vydobýt své postavení, teprve v sousedství velkých jmen osvědčí svou kvalitu. Linie č. 137 dostaly příležitost a svou úlohu splnily skvěle.