Linie č. 9 – Kvintet, 1978
olej na plátně, 170 x 170 cm

Příběh tohoto obrazu je poměrně krátký, ale pouze zdánlivě.

Kvintet byl dokončen 29. prosince roku 1978, jak si Zdeněk Sýkora zapsal do sešitu. (Pracovní sešity si vedl od poloviny 60. let a zaznamenával do nich partitury struktur a linií, údaje, své úvahy a plány, takže jsou neocenitelným zdrojem informací.) Toho roku navštívila Louny nizozemská galeristka Antoinette de Stigter, která Sýkorovo dílo dobře znala – ona prosadila jeho jméno na seznam šestnácti evropských umělců, kteří navrhli svá díla pro sympozium Gorinchem 1974. Díky tomu obyvatelé malého města v Jižním Holandsku dodnes chodí po Sýkorově struktuře. Tentokrát ale toužila uspořádat Sýkorovu výstavu a vybrala si pro ni linie.

Ačkoli liniové obrazy vznikaly v lounském ateliéru již sedmým rokem, byly veřejnosti vůbec poprvé představeny teprve roku 1979. Jejich premiéra se odehrála právě v nizozemském Gorinchem, v Československu by totiž nikdo neměl odvahu Zdeňku Sýkorovi výstavu nabídnout. Osm liniových obrazů, mezi nimi Kvintet, se tedy vydalo na Západ,  jemu samotnému však vycestování umožněno nebylo.

Výstava měla úspěch, několik obrazů brzy našlo své majitele. Kvintet však mezi ně nepatřil, a vydal se tedy na zpáteční cestu do Loun. Bohužel byl při transportu nenávratně poškozen a jeho krátký život skončil. Ale ne tak docela.

Švýcarský galerista Marc Hostettler už během výstavy autora požádal, zda by mohl vytisknout album tří serigrafií s liniemi. Jedna z nich byl právě Kvintet. Grafika tedy přežila svůj předobraz, a protože vyšla v poměrně velkém nákladu, potěšila více obdivovatelů, než by mohl obraz samotný.

Významnou roli o desítky let později dostala žlutá linie z Kvintetu, která svým náhodným průběhem připomíná monogram ZS: na přání autora ji Zdeněk Ziegler, který je odedávna Sýkorovým dvorním grafikem, použil pro návrh jednoho z četných plakátů a také v knize Zdeněk Sýkora – Grafika. Měli jsme tedy  snadnou volbu, když jsme v roce 2013 vybírali linii na náhrobní kámen.